Pandemie u zrodu strategie lokálního zásobování
Pandemie Covid-19 upozornila na silnou závislost na dodávkách z asijských zemí, kde byly uzavřeny výrobní závody a zastavena doprava. Nákupní oddělení proto musela přezkoumat své plány a priority. Během krizových měsíců se přirozeně objevila potřeba upřednostnit strategii lokálního zásobování scílem zajistit odbyt, pružnost a odolnost.
Současný geopolitický kontext tento fenomén nejspíše ještě posílí. Důsledky ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou budou mít mnoho tváří, počínaje růstem cen pohonných hmot, který se již promítl do cen přepravy zboží. Tyto dvě země jsou také strategickými výrobci surovin, ať už v oblasti potravinářství (pšenice, slunečnicový olej atd.) nebo průmyslu (ocel, hliník, měď, nikl atd.). Vzhledem k nedostatku a k inflaci vyvolané touto geopolitickou krizí budou muset firmy vybudovat robustnější a pružnější dodavatelské řetězce.
V tomto ohledu nedávný průzkum provedený společností Kyu zabývající se manažerským poradenstvím zdůrazňuje, že velká většina globálních firem tvrdí, že jsou připraveny zvýšit podíl paralelních dodavatelů kritických komponent (64 %) a rozvíjet místní zdroje se zaměřením na oblasti blízké jejich výrobním a provozním závodům (54 %)[1]. V kontextu této nejistoty nyní firmy považují relokaci svých nákupů za výzvu v rámci strategického řízení rizik.
Cena, paradox strategie lokálního zásobování
Navzdory obecnému nadšení pro lokální nákup od veřejných a soukromých organizací musí objednatel čelit určitému navýšení ceny. Totéž platí pro prodejní ceny konečným spotřebitelům! Tento paradox strategie lokálního zásobování je známý všem, kteří mají rozhodující pravomoci v rámci nákupu. Protože byli tak dlouho konfrontováni s na první pohled protichůdnými požadavky oscilujícími mezi ekonomickou výkonností a společenskou odpovědností (CSR), uvědomují si složitost této problematiky
Před několika lety byly rozvíjející se země často upřednostňovány z důvodu levných zdrojů a zvyšování rentability při rostoucích objemech. Pojem cena však nyní dostává další rozměr. Firmy začínají postupně chápat výhody využívání místních zdrojů. Umožňují jim:
- Zabezpečit dodávky zboží;
- Snížit riziko a dopad na životní prostředí;
- Získat tu nejlepší možnou dobu pro realizaci marketingových výstupů;
- Přispívat k regionálnímu rozvoji;
- Nalézt nové prodejní argumenty pro koncového zákazníka atd.
Zatímco celkové náklady na vlastnictví (Total Cost of Ownership) zahrnují všechny náklady na výrobek a/nebo službu po celou dobu jejich životního cyklu (včetně například kupní ceny, nákladů na vlastnictví, údržbu, používání, nekvalitu nebo dokonce stažení výrobku z trhu), je nyní nutné začlenit navíc i ekologické a sociální náklady. Z tohoto pohledu musí firmy uvažovat o „skutečné“ ceně včetně nákladů spojených s uhlíkovou stopou v rámci dopravy, nákladů na kvalifikovanou práci, podpory místního ekosystému, nakládání s odpady atd.
Podpora ekosystému lokálních zdrojů, základní hnací síla
Pro realizaci lokálního zásobování je nezbytné, aby všechny zainteresované strany táhly za jeden provaz. Rámec pro tento jednotný přístup musí vybudovat profesní sítě, jednotlivá odvětví a veřejné zakázky.
V tomto smyslu je důležité, aby veřejné a soukromé organizace upevnily své vztahy s národními nebo evropskými dodavateli a zároveň se otevřely novým lokálním dodavatelům, kteří prokazují inovaci vytvářením skutečných partnerství, a – v neposlední řadě – plánováním transferu činností.
Šíření lokálních zdrojů závisí na této kolektivní dynamice, v níž má každá zainteresovaná strana svůj díl odpovědnosti: musí se zapojit všechny firmy a zaměstnanci, musí začít fungovat dodavatelské řetězce, dodavatelé musí poskytnout kapitál a veřejné orgány musí usnadnit proces; nutná je také vstřícnost jednotlivých regionů.
Díky tomuto přístupu bude možné upravit strategické i obecné směrnice firem tak, aby odpovídaly střetu lokální nabídky a poptávky a tím vytvořily nezbytné podmínky pro významné relokace v rámci ekonomického plánování.
Lze tedy říci, že tento přístup musí být kolektivní, aby bylo možné vybudovat odpovědné, spolehlivé, pružné a především lokální dodavatelské řetězce a zároveň rozvíjet pojem „skutečné náklady“ a změnit pohled společnosti na toto téma.
[1] Kyu, 3rd supply chain risk barometer – The Supply Chain in the face of uncertainty, 2022
